Články od Martina P.

"Ano, ještě, ještě" křičela blondýnka, kterou jsem před pár hodinami potkal v mém oblíbeném baru. Typická lovkyně, nejspíš ji přilákal můj nešťastný kukuč-jako většinu holek, možná jsem vypadal o trochu líp než ostatní zoufalci sedící okolo. To není důležité. Snažil jsem se ten pisklavý hlas umlčet polibky a nebýt toho, ani bych neslyšel bouchnout domovní dveře. číst dál

Byli jsme s nejlepším kamarádem slušně opilí a přítel na služebce. Zmínila jsem se, že sem tak nadržená, že bych si tam narvala kartáček na zuby. číst dál

Jsme spolu v pokoji, hraje pomalá hudba a všude kolem svítí svíčky....atmosféra stvořená k milování...... Ležíme vedle sebe na posteli a díváme se do očí....myslím, že nemusíme ani moc mluvit, ty doteky a vášnivé polibky mluví za vše!!!! Říkám Ti lásko moc Tě chci..... zavážu ti oči a ruce a nohy Ti přivážu k posteli....jseš teď jen pod mou kontrolou a nemůžeš dělat vůbec nic, jen si budeš užívat mých doteků a polibků na Tvém rozpáleném těle.... Jsem nad tebou a do ouška Ti šeptám, miláčku, miluji Tě a teď si to pěkně užij a vychutnej....políbím tě na ouško a pokračuji na nosánek a pak se j... číst dál

Ačkoliv byla sobota večer, byl jsem doma a podřimoval na gauči u filmu. Nechtělo se mi nikam chodit, neměl jsem náladu a navíc pořádně lilo. Už jsem skoro spal, když zazvonil zvonek u dveří. V úleku jsem se prudce posadil a přemýšlel, jestli opravdu někdo čeká za dveřmi nebo to byl jen přicházející sen. Zvonek se ozval znovu. Šel jsem tedy otevřít. Za dveřmi stál Petr. No, stál asi není to pravé slovo- jen co jsem otevřel, spadl na mě a málem jsme oba skončili na zemi. číst dál

Tento příběh se stal za dob zašedlých a chmurných, za dob protektorátu roku 1942. Alena a Hana byli nejlepší kamrádky znaly se od malička ikdyž Alena byla o 7 let starší, vyrůstaly spolu a dělily se jak o svoje trápení tak i radost. Alena byla menší postavy asi tak mohla měřit 160 cm měla odbarvené rezavé vlasy a měla spíše barokní tvary ale v žádném případě nebyla tlustá pracovala jako telegrafistka ve společnosti Lebükis. číst dál

Nejkrásnější pohled na ženské tělo je zezadu. Na předkloněnou ženu, kdy ze na vyšpuleném zadečku, přes látku sukně se rýsují kalhotky. To je výzva! Přistoupím prudce stáhnu sukýnku ke kolenům a pevně chytnu boky. Pevně svírám, hnětu mačkám. Pak uchopím každou rukou jednu polovinu zadečku a začnu si s mimi hrát. Hrubě je hnětu a roztahuji od sebe. Už mi pomalu stoupá a tvrdne a tak jej vytáhnu a jezdím nahoru, dolů v údolí mezi půlkami. Roste stále víc a už neklouže ale nabodává se. Po chvilce se nahnu, trochu ho ohnu dolů a opřu se o tvůj zadek. číst dál

Nějakou dobu už si píšeme přes net, známe se z rodinných oslav, jsi zakázané ovoce, jsi manžel mé sestřenice..je mezi námi neskutečná chemie, jsi jako já, jen v mužském vydaní..tlačí a ovlivnuje nás touha, které se snažime vzdorovat. Píšeš, že jedeš pracovně do Prahy, shodou náhod já taky! Domluvíme si společnou cestu a oba tušíme, že bude nemožné odolat.. číst dál