Ačkoliv byla sobota večer, byl jsem doma a podřimoval na gauči u filmu. Nechtělo se mi nikam chodit, neměl jsem náladu a navíc pořádně lilo. Už jsem skoro spal, když zazvonil zvonek u dveří. V úleku jsem se prudce posadil a přemýšlel, jestli opravdu někdo čeká za dveřmi nebo to byl jen přicházející sen. Zvonek se ozval znovu. Šel jsem tedy otevřít. Za dveřmi stál Petr. No, stál asi není to pravé slovo- jen co jsem otevřel, spadl na mě a málem jsme oba skončili na zemi.
Pomohl jsem mu nabrat ztracenou rovnováhu a prohlédl si ho. V První chvíli jsem myslel, že je jenom opilý-pár panáků v sobě určitě měl, ale špinavé potrhané a hlavně úplně promáčené oblečení a rány na obličeji napovídaly, že se s někým popral. Podepřel jsem ho, pomohl mu posadit se na pohovku a přinesl z koupelny lékárničku. Zatímco jsem mu ošetřoval ránu na obočí, vytáhl jsem z něj, co se vlastně stalo. Vysoukal ze sebe, že se zapletl s nějakou šílenou holkou a když to chtěl skončit, poslala na něj své kámoše, aby mu trochu domluvili. Detaily příběhu mi trochu unikly-moc jsem nevnímal, co vlastně říkal, v hlavě se mi promítala naše jediná společně ztrávená noc, po které mi udělal v hlavě zmatek a pak se mnou v podstatě rozvázal všechny kontakty.
Měl jsem chuť vmést mu do tváře, že se na mě vykašlal a teď, když je v maléru, jsem mu dobrý, ale na druhou stranu mi ho bylo líto. Seděl vedle mě na gauči a útrpně snášel štípání desinfekce, kterou jsem-s trochou škodolibosti nešetřil. Během ošetřování stihl několikrát poděkovat za mou péči, sdělit mi, že mám fakt krásné oči a napsat sms mé bývalé přítelkyni, s níž měl schůzku, že se nedostaví. Přinesl jsem mu nějaké suché oblečení a dokonce jsem mu nabídl pomoc s převlékáním. „Ty jsi na mě tak hodný..“ unaveně broukl, natáhl se na gauč a než jsem se k němu vrátil s přikrývkou, už spal. Hodil jsem na něj deku a všiml si blikajícího mobilu, ležícího na stole. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem příchozí sms otevřel: „Jedu pro tebe“ Stálo v ní. Než jsem si vůbec stačil uvědomit, co to znamená, rozezněl se zvonek. Hrklo ve mně. S tlukoucím srdcem jsem šel otevřít. Bylo jasné, kdo bude za dveřmi. „Kde je?“ zeptala se Jana a bez vyzvání vstoupila. „Aspoň ahoj?“ řekl jsem víceméně sám pro sebe, když jsem za ní zavíral. Jana okamžitě klekla k pohovce a prohlížela škody na Petrově líbivé tváři.
Byla pořád stejně nádherná. V černém kabátku s červenou podšívkou, džínové sukni, síťovaných punčochách a černém triku na ramínka s hlubokým výstřihem, který si rozhodně mohla dovolit vypadala jako pořádná dračice. „Pomůžeš mi s ním do auta?“ zeptala se aniž by se na mě aspoň podívala. Vzpamatoval jsem se a přestal na ni zírat. „Ne, nech ho tady, jemu je stejně jedno, kde spí a my se s ním zbytečně povlečeme.“ „Fajn.“ .Postavila se a dala ruce v bok. „Nenabídneš mi aspoň kafe?“ řekla s úsměvem a odhodila kabát na zem.Trochu mě to překvapilo, ale beze slova jsem nalil do konvice vodu a vytáhl hrnek. Jana přišla těsně ke mně a pozorovala, jak jí chystám kávu. „Kolik kostek?“ zeptal jsem se s hraným klidem. „Nepamatuješ si to?“ povyáhla obočí. Neodpověděl jsem a hodil do hrnku 3 kostky cukru. Můj chlad ji očividně zaskočil, já byl zase překvapen její přátelskostí po tom, co mi skoro rok nemohla přijít na jméno. Opřel jsem ruce o kuchyňskou linku a mlčky čekal až se uvaří voda. Jana se dotkla konečky prstů hřbetu mé ruky a zadívala se mi do očí. „Chyběls mi.“ řekla pološeptem.
Přiblížila se ke mně a chtěla mě políbit. S obrovským sebezapřením jsem uhnul. „Celou dobu jsem ti nestál ani za smsku a najednou mě zase chceš?“ vyčetl jsem jí. Uznávám, že nevěra je těžký zločin, ale ignorování jakýchkoliv mých pokusů o omluvu a komunikaci vůbec mi přišlo jako trochu nepřiměřený trest. Položila mi ruce kolem krku a přitiskla se ke mně. Cítil jsem jak je její kůže ještě vlhká a studená zvenku. Vymanil jsem se z jejího obětí a zalil kávu horkou vodou. „Neříkej, že ty mě nechceš..“ pošeptala mi do ucha tak zblízka, že se ho rty dotýkala. Nedokázal jsem dál vzdorovat. Líbala mě na krku a hladila po zádech. Já proplétal prsty v jejích dlouhých tmavých vlasech a uvědomoval si, že nejsem nic víc než její poddajná hračka. I po všech těch měsících krutého odloučení mě měla pořád v naprosté moci. Snažila se mě políbit na rty, ale stále jsem uhýbal, abych ji aspoň trochu potrestal za to, jak mě trápila. Když nemohla mít má ústa, spokojila se se zbytkem mého těla. Sundala mi triko a přesunula hbité prstíky k pásku u kalhot.Zvedl jsem ji a posadil na linku. Obepnula kolem mě nohy v černých síťovaných punčochách. „Co když se probudí?“ pokynul jsem hlavou směrem k Petrovi schoulenému na gauči. „No tak se k nám přidá.“ odpověděla s tajemným úsměvem. „Vadilo by ti to snad?“ Z jejího tónu jsem usoudil, že se jí Petr svěřil o naší noci. Věděl jsem, že jejich přátelství není úplně standardní-za středoškolských let spolu i chvíli chodili. Nedokázal jsem odpovědět, a tak jsem ji radši políbil. Vyhrnul jsem jí krátkou džínovou sukýnku a odhalil černé podvazky. Ten zžíravý pocit žárlivosti se nedá ani popsat. Odtáhl jsem se od Jany, jakoby měla nějakou nemoc. „Takhle ses asi neoblíkla kvůli mně, že?“ řekl jsem a bezděky míchal kafe v hrnku. Jana sklopila zrak. „Spíš s ním?“ Položil jsem otázku, na kterou jsem stejně znal odpověď. Vzdorně se mi podívala do očí a začala chrlit spoustu slov o tom, že nemám právo jí nic vyčítat, protože já jsem ten, co zahnul..nechtěl jsem to poslouchat. Ve vzteku jsem popadl nůž a chytil ji za vlasy. Okamžitě zmlkla a s hrůzou v očích se snažila vysmeknout. Chudinka, Určitě si myslela, že ji zabiju.
Přejel jsem jí tupou stranou nože po tváři, krku a zastudil ji celou plochou čepele na bříšku, nadzvedl jsem okraj krajkových kalhotek a jedním tahem jsem je na dvou místech rozřízl, abych nemusel zápolit s těmi zatracenými podvazky. Rozepl jsem kalhoty a bez ptaní do ní tvrdě vrazil. Zaklonila hlavu a prohnula se jako kočka. Znovu jsem prudce přirazil a přinutil ji zasténat. V tu chvíli jsem kašlal na to, že se se mnou rozešla i na to, že píchá s Petrem. Byl to nádherný pocit mít v hlavě úplně prázdno, řídit se jen pudem.Dělali jsme to na kuchyňské lince jako divoké šelmy. Jana mi zatínala nehty do zad a kousala mě do ramene. Na pokraji orgasmu křečovitě stiskla nohy kolem mého pasu a zakousla se mi do krku tak silně, že jsem myslel, že mi prokousne kůži. Popadl jsem ji za vlasy a bolestivě ji stáhl dozadu. Plácl jsem ji po tváři- jemně, abych jí neublížil. Ohnala se po mně a shodila přitom hrnek s kávou na zem. S nemalým hlukem se roztříštil o podlahu, ale ani jeden z nás tomu nevěnoval pozornost. „Ty zvíře!“ sykla a křečovitě mi svírala paži. Sundal jsem ji z linky a obrátil. Znovu jsem do ní vnikl, tentokrát zezadu.
Prsty jsem ji zepředu dráždil v klíně a užíval si pohled na její dokonalé tělo blížící se k vrcholu. „Alexi!“ zasténala, když se jí podlomila kolena orgasmem. Miluji, když při tom kňourá moje jméno a ona to dobře ví. Přidržoval jsem ji, aby se mi nezhroutila a o pár vteřin po ní jsem se jí udělal na záda. Potom jsem ji nechal klesnout k zemi, zapnul jsem si kalhoty a pohladil ji po hlavě jako hodného psa. Postavil jsem vodu na novou kávu a dělal, jakoby se vůbec nic nestalo. Měl jsem hrůzu z toho, jak mi na ní záleželo, nevěděl jsem ,jestli jedno číslo v kuchyni znamená, že se ke mně chce vrátit, nebo si jen tak hraje a tak jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že je mi to jedno. Jana seděla zády opřená o skříňku se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou. Kradmo jsem si ji prohlížel a ani jsem nepostřehl, že se ke mně zezadu tiše připlížil probuzený Petr. „Užíváte si beze mě?“ šeptl mi do ucha a já leknutím málem vyletěl z kůže...